Tuskulské hovory

Základní informace

Blíže o knize

ANTIKVARIÁT
Odřený přebal, ale jinak v dobrém stavu.

Antická knihovna č. 32

"Filosofie byla do nynějška zanedbávána a v latinské literatuře nebylo nic, co by ji vysvětlovalo. Musím tedy objasnit a probudit já, a jestliže jsem byl ve své politické činnosti nějak prospěšný svým spoluobčanům, musím jím být, pokud to půjde, prospěšný i teď, když veřejně činný nejsem"

Tento záměr, který vyjádřil Marcus Tullius Cicero v úvodu ke svému snad nejznámějšímu a nejpopulárnějšímu filosofickému dílu, Tuskulským hovorům, také plně realizoval. Právem je pokládán za zakladatele římské filosofické prózy.

Tuskulské hovory mají název podle fingovaných rozmluv, které vede žák s učitelem za pětidenního pobytu v Ciceronově vile v Tusculu. Diskutující se zabývají otázkami praktické etiky, kterou propracovala řecká filosofie. Každý den je na programu jedno téma – o pohrdání smrtí, o snášení bolesti, o zmírńování zármutku, o ostatních hnutích mysli, o významu ctnosti pro blažený život.

Děj dialogu Cato Starší a stáří je položen do r. 150 př. n. l. a Cato Starší, tehdy čtyřiaosmdesátiletý, v něm v rozhovoru se Scipionem Mladším a Gaiem Laeliem hájí stáří proti výtkám, jež proti němu bývají vznášeny: že odvádí člověka od činnosti, oslabuje tělo, zbavuje téměř všech rozkoší a nemá daleko k smrti. Tento spis věnoval Cicero svému příteli Titu Pomponiu Attikovi, aby jej i sebe zbavil "břemene stáří, které nás již tíží nebo rozhodně už aspoń přichází"

Tomuto dlouholetému Ciceronovu příteli je věnován i dialog Laelius o přátelství. Děj je položen do r. 129, několik dní po náhlé smrti Scipiona Mladšího. Gaius Laelius tu vzpomíná se svými zeti Gaiem Fanniem a Quintem Muciem Scaevolou na Scipiona, s nímž jej pojilo příslovečné přátelství, a na jejich prosbu pak hovoří o ceně a podstatě přátelství, o volbě přátel, o tom, jak si přátelství udržet atd. Na konci rozmluvy je pak zdůrazněna základní myšlenka celého spisu:

Přátelství je možné jen při vzájemné náklonnosti lidí dobrých, jeho základem je ctnost.

Další svazky autora:

• Listy přátelů I – Antická knihovna č. 61
• O povinnostech – Antická knihovna č. 6

Proč je Cicero slavný?
Zásluhy Marca Tullia Cicerona o latinskou literaturu a filozofii jsou nesporné. Cicero nejvíce zapůsobil jako stylistický a jazykový příklad; již v antice se stal „klasikem“ latinského jazyka. Jeho řeči se četly a analyzovaly jako rétorický vzor až do novověku. Svými teoretickými díly zprostředkoval latinskému publiku terminologii a klíčové látky řecké filozofie.

Jeho vynikající mluvní a rétorické schopnosti byly v římské společnosti, v níž se veřejné řeči přikládal nesmírný význam, nejlepším předpokladem pro latinskou dráhu. Cicero byl zvolen roku 69 př. Kr. edilem, 66 př. Kr. prétorem a nakonec 63 př. Kr. konsulem. Byl však i významným politikem, jak tomu sám věřil?

Německý historik Theodor Mommsen soudil, že Cicero „jako státník postrádal vzhled, náhled a pohled.“ „Vlastně nejsa od žádné strany anebo, což je skoro totéž, od strany materiálních zájmů, nebyl ničím víc než krátkozrakým egoistou“, „přebohatý slovy (jak sám říkal), myšlenkami nad pomyšlení chudý.“ Mommseův soud byl jednostranný. Trestal v Ciceronově osobě vnitropolitického protivníka svého hrdiny Caesara. Přesto se k němu mnozí historici přidali a Cicerona osočili jako chvástala a neschopného člověka.

Cicero toho vskutku hodně namluvil o svých skutečných a domnělých úspěších. Jeho sebechvála, která urážela nejen Mommsena, se vysvětlí nutností, ježto jako společenský začátečník, jako homo novus, musel před římskou senátní aristokracií neustále zdůrazňovat své osobní zásluhy jako argument pro své čerstvě získané postavení.

Cicero bojoval po celý život za římskou republiku a proti jakékoliv formě samovlády. Svou hvězdnou hodinu zažil za svého konsulátu v roce 63 př. Kr., kdy odhalil spiknutí proti res publica, jež zosnoval jistý Catilina.

Na začátku jara roku 49 př. Kr. se pokusil zabránit občanské válce a přimět Caesara k rozumu. Teprve když se svou snahou neuspěl, odešel takříkajíc v poslední minutě za Pompeiem do Řecka. Po Caeserově vítězství Cicero volal po zabití „tyrana“ z politických a morálních důvodů. Když byl Caesar zavražděn (roku 44 př. Kr.), útočil v mnoha řečích ostře na Marca Antonia, protože i ten usiloval o likvidaci republiky. Za svou odvahu Cicero draze zaplatil: jakmile se nejsilnější politici spojili do tzv. druhého triumvirátu, nechal ho Antonius jako člen tohoto trojspolku zapsat na seznam proskribovaných. Cicero byl dán do klatby a jeho majetek byl zabaven. 7. prosince 43 př. Kr. ho na útěku zavraždili najatí pochopové.

Cicero měl velký politický talent, jeho konání však nemělo dlouhotrvající úspěch. Proč? Bylo by nesprávné podsouvat mu, že oportunisticky bruslil sem tam mezi různými pozicemi a proto nedokázal nic ovlivnit. Jeho cíl byl vždy jasný: obrana starého aristokratického pořádku. Za něj bojoval slovem i písmem. Avšak jeho vnitropolitičtí protivníci byli příliš silní.

Zdroj: 101 nejdůležitějších otázek – ANTIKA

Antická knihovna – doprovodná řada:

• Stručné dějiny latinské literatury středověku
• Pavel Oliva – Démosthenés
• Pavel Oliva – Kolébka demokracie
• Pavel Oliva – Svět helénismu
• Pavel Oliva – Zrození evropské civilizace
• Pavel Oliva – Polybios a jeho svět

---

Cena

---

Další knihy z edice Antická knihovna