kolektiv autorů
Almanach českých šlechtických rodů 2024
Po restituci jsme se jako potomci šlechty opět stali majiteli větších či menších hospodářských celků s plnou odpovědností za jejich správu a obnovu. A tak vzrostl zájem o návštěvu šlechtických sídel a památek i zájem o historii a aristokracii. Česká historická šlechta ovlivnila politiku a dějiny našeho státu, měla vliv na vzdělanost, podporovala umění i vědu. Jako odkaz zachovala řadu krásných památek, uměleckých děl i pamětihodností ukrytých v zámeckých knihovnách, do kterých se bezpochyby zařadí i toto nové vydání almanachu. Věřím, že poslouží nejen pro odborná historická bádání, ale že potěší a pomůže v orientaci i všem ostatním, kteří se ve volném čase věnují ušlechtilým zájmům a historii.
Lucius Annaeus Seneca
O duševním klidu
Seneca vždy patřil a stále patří k nejznámějším a nejoblíbenějším římským autorům. Jeho filozofické spisy, úvahy a konsolace čili útěchy byly hojně čteny pro naléhavý etický obsah a srozumitelnost. Hledá cesty k mravní odpovědnosti cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí apod. Je to filozofie praktického života a lze z ní vyčíst mnoho autorových vlastních zkušeností ze vzrušené doby, kterou prožíval.
Tatínku, má ďábel oči jako maminka? je kniha, která ukazuje osudy souřasných otců, matek i dětí, vypráví o jejich snech, o jejich touhách a nadějích...
Bez nadsázky lze tuto knihu charakterizovat jako průvodce, knihu příběhů a malé dějiny Prahy v jedné podobě.
Filosofův zájem se soustřeďuje k problémům morálky, politiky, vojenství, hospodářství, náboženství, umění a obrací se i k nejintimnější sféře myšlení, cítění a jednání v životě jednotlivce.
Chers enfants, vous savez sèrement très bien que tous les deux nous vous aimons beaucoup et c’est pourquoi nous vous adressons aujourd’hui notre lettre, pas bien longue mais importante.
Mají kočky tajemství?
Sdílejí své tajnostmi s lidmi?
Kdo má rád kočky, odhaluje jejich tajuplný svět...
V paměti budoucích věků se Ezop zapsal jako objevitel a první tvůrce bajky. Jeho prozaické bajky dlouho kolovaly ústně, zapsány byly až o 300 let později, ve 3. století n. l. Postupně byly ovšem jako ezopské označovány i všecky pozdější bajky, zvláště zvířecí.