kolektiv autorů
Almanach českých šlechtických rodů 2024
Po restituci jsme se jako potomci šlechty opět stali majiteli větších či menších hospodářských celků s plnou odpovědností za jejich správu a obnovu. A tak vzrostl zájem o návštěvu šlechtických sídel a památek i zájem o historii a aristokracii. Česká historická šlechta ovlivnila politiku a dějiny našeho státu, měla vliv na vzdělanost, podporovala umění i vědu. Jako odkaz zachovala řadu krásných památek, uměleckých děl i pamětihodností ukrytých v zámeckých knihovnách, do kterých se bezpochyby zařadí i toto nové vydání almanachu. Věřím, že poslouží nejen pro odborná historická bádání, ale že potěší a pomůže v orientaci i všem ostatním, kteří se ve volném čase věnují ušlechtilým zájmům a historii.
Lucius Annaeus Seneca
O duševním klidu
Seneca vždy patřil a stále patří k nejznámějším a nejoblíbenějším římským autorům. Jeho filozofické spisy, úvahy a konsolace čili útěchy byly hojně čteny pro naléhavý etický obsah a srozumitelnost. Hledá cesty k mravní odpovědnosti cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí apod. Je to filozofie praktického života a lze z ní vyčíst mnoho autorových vlastních zkušeností ze vzrušené doby, kterou prožíval.
Podobnost mašinek vystupujících v této knize s mašinkami rachotícími po našich drahách je zcela náhodná.
Tuto knihu napsal Suetonius na vrcholu své úřednické dráhy v letech 115 - 120 n.l. a věnoval ji prefektu pretoriánské gardy Septiciovi Clarovi.
Nová kniha mimořádně úspěšné „andělské řady“ vypráví, jak zaplašit strach...
V paměti budoucích věků se Ezop zapsal jako objevitel a první tvůrce bajky. Jeho prozaické bajky dlouho kolovaly ústně, zapsány byly až o 300 let později, ve 3. století n. l. Postupně byly ovšem jako ezopské označovány i všecky pozdější bajky, zvláště zvířecí.
O vybraných horách, těch nejvyšších, nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších na straně jedné, ale i těch širší veřejnosti téměř neznámých či dokonce zcela nepřístupných na straně druhé, referují autoři encyklopedickým způsobem, takže se o nich můžeme dozv
Za dominátu – tak se nazývá epocha pozdního císařství –, kdy se výjimečnost císařovy osobnosti nebývale vstupńovala a ruku v ruce s ní se rozbujela i oslava panovníka, stal se panegyrik nedílnou součástí literární produkce.