O povinnostech

Ukázka z knihy

KNIHA DRUHÁ

1/ V předešlé knize jsem, milý Marku, myslím dostatečně vyložil, jak se odvozují povinnosti z pojmu čestnosti a ze všech jednotlivých ctností. Zbývá, abych probral povinnosti, které se vztahují k vnějšímu zušlechtění života, k získání věcí lidem potřebných, k moci a bohatství. Jde přitom, jak jsem už pověděl, jednak o to, co z prospěšných věcí je prospěšnější, či co je vůbec nejprospěšnější. Ale dříve než o těch věcech začnu mluvit, zmíním se několika slovy o svém záměru a stanovisku.

Mé knihy sice vzbudily u mnohých lidí nejen touhu, aby četli, ale aby i sami knihy psali, přece však se časem obávám, že někteří dobří lidé nemají rádi slovo filosofie a že se diví, proč jí věnuji tolik práce a času. Já jsem obětoval všechnu svou starost a všechny své myšlenky obci, dokud byla spravována těmi, jejichž rukám se svěřila sama. Ale když všechnu moc strhl na sebe jediný samovládce a rada zkušeného člověka nikde nedošla sluchu a když jsem konečně ztratil své druhy v obraně republiky, muže znamenité, nepoddal jsem se sklíčenosti, jež by mne byla zahubila, kdybych se jí byl nebránil, ani jsem se naopak neoddal rozkoším nedůstojným člověka učeného.

Ach, kéž by si byla naše obec zachovala ten směr, kterým se už začala ubírat, kéž by byla neupadla do rukou lidí, kteří touží ne tak přivodit změnu poměrů jako způsobit úplný rozvrat! Pak bych se především zabýval víc politickými řečmi než psaním, jak jsem činíval, dokud trvalo zřízení republikánské, a ani do svých spisů bych neukládal to, co nyní, nýbrž své politické projevy. Když ale republika, které náležela všechna má starost, myšlení i práce, přestala být republikou, umlkly ovšem také řeči na foru a v senátě. Můj duch však nemohl zůstat nečinný, a proto jsem usoudil, že bych se nejčestněji mohl zbavit trudných myšlenek, kdybych se obrátil k filosofii, jejímž studiem jsem se zabýval od samého mládí. Neboť v mládí jsem obětoval mnoho času studiu filosofie, ale když jsem se pak začal ucházet o úřady a věnoval se zcela veřejnému životu, zbylo mi na filosofii jen tolik času, kolik jí ho ponechalo hájení zájmů přátel a obce; a všechen ten čas jsem trávíval čtením, na psaní mi chyběl klid.