Novohradské hory a Novohradské podhůří – příroda, historie, život

Recenze

Univerzum Novohradska

Když v roce 2002 vydalo nakladatelství Baset rozsáhlou publikaci Šumava, zřejmě ani nakladatel netušil, že se z tak objemné knihy stane bestseller. Za čtyři roky se prodalo téměř třináct tisíc výtisků. Chtělo by se říci, že zájemců o vlastivědu nebude málo, i když předloni vydaný foliant Český les v prodejnosti poněkud zaostává za očekáváním (zatím 2500 prodaných exemplářů). Třetí kniha velkoryse koncipované ediční řady Krajina a lidé mapuje jihovýchodní cíp Šumavy, tedy Novohradské hory a Novohradské podhůří.

Čtyři kilogramy těžký svazek zachycuje přírodu, historii a život obyvatel Novohradských hor a okolí. Nakladatelovou ambicí bylo soustředit do jediné knihy dosavadní vědění o oblasti, která je vymezena pomyslným trojúhelníkem s vrcholy Horní Dvořiště - České Budějovice - České Velenice. Záměr se mu podařilo naplnit vrchovatou měrou.

Na zpracování sto devatenácti kapitol se podílela téměř stovka autorů, z nichž většina pochází z kraje, o kterém píší. Strukturně nelze knize nic vyčítat. Vedle zevrubných informací o geomorfologii, geologii, petrologii, mineralogii či hydrologii zde nalezneme studie o loukách, rašeliništích a lesích, ale i o lišejnících či vodních blechách. V dalších oddílech objevíme někdy heslovité, ale většinou populárně naučné kapitoly k dějinám, lidové kultuře, krásné literatuře či výtvarnému umění regionu. Nemohlo chybět ani využívání přírodních zdrojů, řemesla, doprava nebo turistika.

Vše je zpracováno s cizelérskou pečlivostí a pedanterií. Úchvatné jsou kapitoly věnované ohroženým památkám, na kterých si čtenář uvědomí, že se stává možná posledním svědkem mizejícího světa. Ale podobné je to i s ohroženými živočišnými druhy nebo polozapomenutými řemesly. Obrazový doprovod čítá přibližně 2500 fotografií a reprodukcí. Množství soustředěného materiálu dokládá i jistá rozmařilost při grafické úpravě. Dokumentů je jednoduše tolik, že mnohé z nich, ač zajímavé, se do knihy vešly pouze ve formátu poštovní známky, takže zájemce na jejich luštění potřebuje lupu.

Novohradské hory určitě nejsou knihou pouze pro lokálpatrioty, ale důležitou příručkou pro každého, kdo se chce na konkrétním případu dozvědět, jak se proměňovala tvář krajiny v průběhu věků. Paměť oblasti je zde sumarizována do celku, sice přehledného, ale současně statického, možná i mrtvého.

Knize chybí protipól vědecky objektivizovaných událostí a dějů v podobě subjektivních malých dějin neboli lidských příběhů a vzpomínek. Jestliže v oblasti živé přírody autoři zacházejí až na úroveň sinic, jejichž půvabné mikroskopické snímky zabírají celou dvoustranu, co by tomu mělo odpovídat v oblasti lidského života? Domnívám se, že především rovina osobních příběhů, těch detailních, mikroskopických záznamů života obyvatel Novohradska z posledních padesáti let, kdy tato oblast prošla bouřlivými změnami, včetně druhé světové války, odsunu sudetských Němců a následného dosídlení. Přibyl by mnohem víc než jen drobný kamínek do jinak velmi pečlivě sestavené mozaiky. Tento pohled zde chybí. Dodejme však, že zcela logicky. Pokud by měla být podobně zpracována i oblast lidské historie, musela by mít kniha o tisíc stran více.

Je záslužné, že se nakladatel nerozhodl „zpeněžit“ pouze ekonomicky výhodné oblasti, ale uložil si úkol prezentovat i lokality méně populární. Snad i za to nakladatelství Baset letos nemine nominace na cenu Magnesia Litera za nakladatelský počin roku. Novohradské hory si to zaslouží.

Tomáš Dimter, Týden, 2. 2. 2007