Straka v říši entropie

Ukázka z knihy

Králík a zákony přežití

Bylo poledne a vedro k nesnesení. Městské koupaliště přetékalo lidmi. O něco dál přistávala letadla na rozpáleném asfaltu, rámovaném vysušenou travnatou loukou.

Sysel stál na zadních nohách. Z vysoké, sluncem do žluta sežehnuté trávy mu koukala jen hlava, kterou bez přestání rychle otáčel ze strany na stranu, aby měl stále přehled. Vedro mu tolik nevadilo, věděl sis sním rady..

Králík vedro moc rád neměl. Ležel opodál s nataženými tlapkami. Skrz stébla trávy pozoroval sysla, jak si stoupá na zadní a kroutí hlavou, jak se pak schová v trávě, popoběhne, opět si stoupne na zadní, vysune hlavu nad stébla a sleduje okolí. Že se mu chce v tom vedru vůbec hýbat, pomyslel si. I králík byl rychlý a dovedl dobře běhat, ale teď šetřil silami. Natáhl se v trávě a vzpoměl si na lenochoda, kterého viděl v zoologické zahradě. Teď jsem spíš jako lenochod než králík, pomyslel si. Jaké by to asi bylo, být lenochodem a pomalu lézt po větvi? Musel se té představě usmát. Pak si představil v podobné situaci sysla a vyprskl smíchy. V duchu viděl, jak sysel visí na větvi za zadní tlapy, rozhlíží se a přitom pomalu kroutí hlavou. Jak spatří mezi mezi návštěvníky zoologické zahrady králíka. Jak pomalu otvírá tlamičku a jak říká: „A - h - o - j, k - r - á - l - í - k - u!“
Králík se rozesmál, až mu vytryskly slzy...

...Králík se už raději na nic neptal a byl rád, že jsou zase kamarádi.
„To se stane, že se hlava na slunci pomátne,“ pokračoval sysel, „léta jsou teď teplejší než dřív. To bych však nesměl být sysel, abych na něco nepřišel! Budeš koukat, jak na to vedro vyzraju!“
Popoběhl k lednici a otevře ji.
Uvnitř byly vyrovnány barevné láhve s nápoji.
„Vyber si,“ vybídl králíka.
„Ale... já... tohle nepiju!“
„Buď v klidu, ani nemusíš,“ prohlásil rozšafně sysel.
Sám vzal jednu láhev s citronádou do pracek a vytáhl ji ven.
„Vyber si taky,“ opakoval.
Králík si vybral limonádu s nápisem Kofola. Neuměl ale číst, takže mu to bylo jedno.
Sysel zavřel lednici.
„A teď mažem, než přijdou,“ pobídl králíka.
„Ale krást se nemá!“ zvolal králík, jemuž došlo, že jsou v bufetu, kde se za jídlo a pití platí.
„Neboj, to vyrovnáme,“ řekl sysel a odpočítal na pult pět bobků. Při pátém zaváhal. „Drobné jim nechám,“ mávl rukou.
„Myslíš, že to budou považovat za peníze?“ pochyboval králík.
„Aby se spíš neurazili!“
„Neurazili? Za čerstvé hnojivo na zahrádku v bio kvalitě?“ opáčil sysel.
Na to králík nevěděl, co by řekl.
„Musíš se o dnešním světě ještě trochu naučit,“ poplácal sysel králíka po zádech, když byli z bufetu venku.
„Všude chemie, jedy a umělá hmota! Za přírodu se platí! Nejen trus, za chvíli budou i čerstvý vzduch prodávat v plechovkách!“
„Vážně?“ zeptal se králík.
„Vážně! Podívej, my platíme trusem. A za co? Za obyčejnou zimu!“ ušklíbl se sysel a přitiskl k sobě láhev s citronádou.
„Zkus to taky!“
Králík k sobě přitiskl láhev Kofoly. Po těle se mu rozlil příjemný chlad.
„To studí!“
„Příjemné, že?“ zvolal sysel pyšně...

...Probudil se až odpoledne hlukem letadla. Slunce pokleslo k horizontu, jako kdyby se chystalo přistát na letišti spolu s letadlem. Vzduch byl stále horký. Králík si promnul oči. Jeho skvělá láhev! Ležela v pelechu vedle něj. Přitočil se k ní, aby se zase ochladil.
Ale ouha! Kouzlo zmizelo! Láhev nebyla o nic studenější než suchá stébla trávy v pelechu! O nic chladnějsí než králík!
Králík popadl láhev, zatřepal zpěněnou limonádou a přitiskl si ji ke tváři.
Byla stále teplá.
„Jak to?“ vykřikl králík...

...„Slepice jsou často velmi chytré,“ pokračovala pevně slípka. „Jsou tak chytré, že se naučily svoji chytrost raději skrývat, protože zjistily, že vypadat mezi hloupými ještě hloupější bývá chytré.“
„Uf,“ povzdechl si králík, celý popletený. „Poslyš, slípko, když jsi tedy tak chytrá, řekni mi, proč tahleta láhev limonády, která mě v poledne tak krásně chladila, najednou nechladí. Vždyť jsem s ní nic špatného neprovedl, a přesto mi už nefunguje jako předtím!“
„To také vysvětluje termodynamický zákon,“ zakdákala slípka. „Přesněji druhá termodynamická věta, která říká: Při styku různě teplých těles bude teplo přecházet z tělesa teplejšího na těleso chladnější. A to tak dlouho, dokud nedojde k vyrovnání teplot obou těles.“
„Eh...“ vyjekl králík, který nerozuměl ani slovu. „Těles?“

...