Životopisy slavných Řeků a Římanů I

Ukázka z knihy

Pyrrhos a Marius
(Pyrrhos)

...Žil tenkrát jakýsi Kineas, původem z Thesálie, jejž měli za velmi moudrého člověka. Ten kdysi poslouchal řečníka Démosthena a říkalo se o něm, že jediný ze současných řečníků je schopen připomenout posluchačům sílu a obratnost svého učitele jeko jeho obraz, a když ne jediný, tak aspoň nejvíc ze všech. Toho měl Pyrrhos ve své družině a posílal ho jako vyslance do různých měst. Kineas přitom potvrdil pravdivost Euripidova výroku, že

slovo zmůže vše,
co snad by dokázala ocel nepřátel.

Pyrrhos aspoň říkal, že víc měst dobyl Kineas řečmi než on sám zbraněmi, a stále ho zahrnoval poctami jako málokoho jiného a stále se s ním radil.

Když tedy Kineas viděl, že se Pyrrhos chystá k výpravě do Itálie, zavedl s ním ve vhodné chvíli takovou řeč:
„Pyrrhu, o Římanech se říká, že jsou dobří válečníci a že vládnou mnoha bojovým národům; dá-li nám bůh, abychom je přemohli, jak využijeme vítězství?”
A Pyrrhos odpověděl:
„Ptáš se mě, Kineo, na něco, co je jasné. Po zdolání Římanů tam proti nám nebude stát žádné barbarské ani žádné řecké město, které by mohlo být naším soupeřem, ale budeme hned pány celé Itálie, o jejíž velikosti, úrodnosti a moci nemůže mít nikdo lepší vědomosti než ty.”
Po krátké odmlce začal Kineas znova:
„A až ovládneme Itálii, co budeme dělat potom, králi?”
Pyrrhos nepoznal, kam Kineas míří, a pokračoval: „Sicílie, požehnaný a lidnatý ostrov, leží blízko a vztahuje po nás ruce: zmocnit se jí bude nejsnazší věc na světě, vždyť je tam teď po Agathoklově smrti všude rozvrat, Kineo, bezvládí ve městech a nestálost politických vůdců.”
„To by mohlo být,” pravil na to Kineas. „A to bude dobytí Sicílie konečným cílem našeho tažení?”
Pyrrhos mu na to řekl:
„Kéž nám bůh dá zvítězit a šťastně pořídit! Pak pro nás tohle bude jen předehrou velkých podniků. Vždyť se to málem povedlo Agathoklovi, třebaže utekl potají ze Sicílie a pokusil se o to s hrstkou lodí! Je snad třeba připomínat, že až budeme pány Libye a Kartága, neodváží se postavit se proti nám žádný z nepřátel, kteří jsou nyní tak domýšliví?”
„To jistě ne,” připustil Kineas, „vždyť je jasné, že se při tak velké síle budeme moci bez nebezpečí znova zmocnit Makedonie a vládnout Řecku. A až nám bude všechno poddáno, co budemen dělat?”
Tu se Pyrrhos usmál a pravil:
„Pak si pořádně odpočineme, můj drahý, každý den bude džbán po ruce a družně se spolu povyrazíme.”
Když tak dostal Kineas Pyrrha tam, kde ho chtěl mít, řekl mu:
„Co nám tedy nyní stojí v cestě, chceme-li sedět u džbánu a společně si pohovět, jestliže už máme vše a jestliže bez práce je nám pohotově, k čemu nám má dopomoci krev, velká námaha a nebezpečí, přičemž bychom nejdřív museli druhým lidem způsobit mnoho utrpení a také sami mnoho zkusit?”

Takovými slovy Kineas Pyrrha podráždil, ale nepodařilo se mu odvést ho od jeho záměrů. Pyrrhos myslil na to, jakou pohodu opouští, nemohl se však zříci nadějí na dosažení toho, po čem zatoužil...