Válka židovská II

Ukázka z knihy

KNIHA IV
KAPITOLA DEVÁTÁ

Tak závažné lze tedy vidět důkazy pravdivosti báje o krajině sodomské. Vespasianus Židy v Jeruzalémě obličoval ze všech stran. V Jerichu a v Adidě zřídil tábory a do obou měst položil posádky z vojska římského i spojeneckého. Také do Gerasy poslal Lucia Annia, svěřiv mu část jízdy a četnou pěchotu. Ten dobyl města rovnou z pochodu, pobil tisíc mladých mužů, kteří nestačili utéci, rodiny vzal do zajetí a dovolil vojákům, aby vydrancovali jejich majetky. Potom dal domy zapálit a táhl na okolní vesnice. Mocní utekli a chudáci přišli o život. Co zbylo, bylo všechno zapáleno. Jak se válka rozšířila po celé vysočině i v rovině, byli Židé v Jeruzalémě zbaveni veškeré možnosti odchodu. Zélóté hlídali ty, kdo měli chuť přeběhnout k Římanům, a těm, kdo věci Římanů vůbec nepřáli, bránilo vojsko, které obkličovalo města ze všech stran.

Když se Vespasianus obrátil do Kaisareie a chystal se s veškerou svou mocí vytrhnout na samotný Jeruzalém, dostal zprávu o tom, že Nero spáchal sebevraždu, když vládl třináct let a osm dní. Mluvit o něm, jakým způsobem si při vládě zločinně vedl, svěřiv vládní záležitosti největším darebákům, Nymphidiovi a Tigellinovi a ničemům ze svých propuštěnců, a když ti proti němu zosnovali spiknutí, jak ho opustila veškerá jeho stráž, jak utekl se čtyřmi ze svých věrných propuštěnců a spáchal na předměstí sebevraždu a jak ti, kdo jej svrhli, to zanedlouho odpykali, jak skončilam válka v Galii, jak z Hispánie přišel do Říma Galba, když byl prohlášen císařem, jak byl od vojáků obviněn ze zbabělosti a úkladně zavražděn uprostřed římského fora a za císaře prohlášen Otho, o tažení Othonově proti vojevůdcům Vitelliovým a o jeho svržení, dále o zmatcích za Vitellia a o srážce na Kapitolu, jak Antonius Primus a Mucianus zahubili Vitellia a germánské legie a uklidnili občanskou válku – přesné a podobné líčení toho všeho ponechávám stranou, protože to jsou věci všeobecně známé a byly sepsány mnohými historiky řeckými i římskými. Kvůli souvislosti událostí a proto, abych se nevzdálil od svého vyprávění, naznačuji každou tu událost v hlavních rysech. Vespasianus nejprve odložil jeruzalémské tažení a opatrně vyčkával, ke komu se přikloní vláda po Neronovi. Když potom uslyšel, že je císařem Galba, nic nepodnikal, dokud by mu Galba o válce nepsal, a poslal k němu syna Tita, aby mu projevil úctu a aby od něhom přijal příkazy Židů se týkající. Z týchž důvodů plul ke Galbovi spolu s Titem i král Agrippa. A dříve než na válečných lodích obepluli Achaju (bylo to v zimním období), byl Galba zavražděn po vládě sedmi měsíců a tolikéž dní. Po něm převzal císařskou hodnost Otho, který si na vládu činil nároky. Agrippa se rozhodl do Říma dojít, protože se v ničem změny neobával. Titus z božího vnuknutí plul z Řecka do Sýrie a rychle dorazil k otci do Kaisareie.