Chybějící část textu v tištěné knize:
Dějiny III, Polybios: Kniha VI 16
Senát ovšem, který disponuje tak velkou mocí, je ve veřejných záležitostech povinen především brát ohled na prostý lid a přihlížet k jeho přání /2/, nemůže vést vyšetřování nejtěžších a nejzávažnějších přečinů proti státu podléhajících trestu smrti a jejich nápravu, pokud jeho usnesení (senatus consultum) nepotvrdí lid. /3/ Totéž platí o záležitostech týkajících se samotného senátu. Pro případ, že někdo přijde se zákonem, který senátu odnímá něco z jeho tradiční pravomoci nebo se dotýká nadřazenosti a jiných poct senátorů či ještě omezuje, pak je to lid sám, který má moc takové opatření schválit nebo zavrhnout. /4/ A nejdůležitější je, že pokud jeden z tribunů vznese námitku, pak senát nemůže s konečnou platností rozhodnout o čemkoliv, dokonce ani se sejít k zasedání. /5/ Zde je ovšem nutno podotknout, že tribunové jsou povinni vždy jednat podle toho, jak lid rozhodne, a věnovat veškerou pozornost jeho přáním. Tudíž kvůli tomu všemu má senát strach z lidových mas a musí brát ohled na jejich vůli.