Quintus Horatius Flaccus

O autorovi

Římský básník Quintus Horatius Flaccus se narodil 8.prosince roku 65 před n.l. ve Venusii v jižní Itálii jako syn propuštěnce, zemřel v roce 8 před n.l.

Otec Horatia byl výběrčím daní, který si na nedostatek peněz nemohl stěžovat, a proto také zajistil synovi vzdělání nejvyšší kvality. Horatius studoval nejdříve v Římě u nejlepších rétorů, poté roku 45 před n.l. odešel doplnit své vzdělání do Athén. Zde se po dobu 18 měsíců Horatius vzdělával převážně ve filozofii.

Byl členem Maecenatovy družiny, díky svému příznivci byl hmotně zaopatřen a mohl se věnovat především tvorbě.

Horatiova básnická tvorba není nikterak obsáhlá, můžeme ji rozdělit na pět sbírek. Jako první sepsal básník Smíšené básně (v originálu však Satirae, což nabízí jiný překlad), celkem 18 básní ve dvou knihách. Druhý soubor básní se jmenuje Útočné básně (Iambi). Třetím souborem se pak staly Písně (Carmina), stovka básní ve čtyřech knihách. Kniha je také zvaná Ódy. Čtvrtým souborem básní se staly Listy (Epistulae), 23 básní ve dvou knihách. Poslední soubor vznikl roku 17 před n.l., kdy Augustus vyhlásil hry na oslavu začátku nového století. Horatia poctil tím, že mu dal vypracovat k této příležitosti sborovou píseň, která dostala název Stoletní píseň (Carmen saeculare).

Jeho životní i uměleckou filozofií bylo hledání rozumného životního stylu (aurea mediocritas). Představuje typ „učeného“ básníka (poeta doctus) tvořícího nikoliv pod dojmem živelného citu, ale na základě reflexe a zkušeností a zbásňujícího vlastenecké motivy, mravní ctnosti, ušlechtilé city a filozofické úvahy. Jeho stylisticky dokonalé, vyvážené a metricky vybroušené lyrické formy byly považovány za kánon poezie až do středověku.

    Doporučujeme: