Zlatý osel

Ukázka z knihy

KNIHA PÁTÁ

Psýše se příjemně leželo na hebkém palouku na lůžku z orosené trávy. Její silné duševní rozrušení se uklidnilo a ona sladce usnula. Když už ji její dostatečně dlouhý spánek osvěžil, s klidem v duši vstala.

Vidí před sebou háj s vysokými košatými stromy, vidí pramen křišťálově průzračné vody. Uprostřed háje blízko potůčku vytekájícího ze studánky stojí královský palác, který nezbudovaly lidské ruce, ale božské umění. Stačí jen překročit práh, a hned ti bude jasné, že vidíš okázalé a přitom vším příjemným vybavené sídlo nějakého boha. Zlaté sloupy podpírají vysoký kazetový strop, imně vykládaný citrovým dřevem a slonovou kostí, všechny stěny jsou obloženy stříbrnými tepanými deskami, na nichž jsou zobrazeny divoké šelmy a jiná podobná zvířata tak, jako by běžela proti tomu, kdo vstupuje do místnosti. Musil to být vskutku podivuhodný člověk, nebo spíš nějaký polobůh, vlastně určitě to byl nějaký bůh, kdo s tak jemným a dokonalým uměním vytvořil z tolika stříbra všechna ta zvířata. Mozaiková podlaha sestavená z vzácných kamenů je rozdělena na řadu obrazů s různými náměty. Šťastní, nekonečně šťastní musí být ti, kteří mohou šlapat po takových skvostech a drahokamech.

I ostatní části paláce, rozkládajícího se do šíře i do dáli, jsou tak drahocenné, že se to ani vyčíslit nedá, a všechny stěny postavené z masívního zlata září vlastním světlem, takže kdyby slunce nechtělo svítit, dům si může vytvořit svůj vlastní den. Takové světlo vychází ze síní, ze sloupových chodeb i ze samotných dveří. A stejně odpovídá nádheře domu i zařízení, takže se zdá, že to je opravdu nebeský palác postavený pro velkého Iova, aby se měl kde stýkat s lidmi.

Psýché, zlákána kouzlem tak půvabných míst, přistoupí blíž, dodá si trochu odvahy a překročí práh. Zvědavost vidět něco tak překrásného zblízka ji potom zvábí a ona se dá do prohlížení jedné věci po druhé. V jiné části paláce objeví klenotnici, postavenou s vynikajícím uměním a naplněnou velkými poklady. Neexistuje na světě nic, co by se tam nedalo najít. Bylo tam tolik bohatství, že se měl člověk stále čemu divit, ale nejpodivnější ze všeho bylo, že ty poklady z celého světa nebyly zajištěny žádným řetězem, žádným zámkem, žádným hlídačem.

Jak si to všechno s největším potěšením prohlíží, ozve se jakýsi hlas, pouhý hlas bez těla, a říká jí:

"Paní, proč tě pohled na to velké bohatsví uvádív úžas? To všechno je tvé. Jdi tedy do ložnice, zažeň únavu odpočinkem na lůžku, a až budeš chtít, požádej o koupel. Hlasy, které slyšíš, to jsme my, tvé služebné, my ti budeme svědomitě posluhovat, a až budeš hotova s péčí o své tělo, bude na tebe čekat královská tabule."

Když Psýché slyší pokyny vyslovené hlasem nevycházejícím z žádného těla, pocítí blaženost z toho, že se o ni božská prozřetelnost tak stará. Nejdřív zažene únavu spánkem a potom se osvěží koupelí. Pak spatří hned vedle půlkruhový stůl; protože je prostřený k jídlu, usoudí, že je přichystán pro její občerstvení, tak si k němu docela ráda zasedne. Okamžitě jí jsou předkládány nejvybranější vína, úplný nektar, a četné mísy s rozmanitými pokrmy, nikdo ji však neobsluhuje, jako by všechno přinášel nějaký vánem.

Nepodařilo se jí nikoho zahlédnout, jen slyšela prchavá slova a za služebné měla pouhé hlasy. Po výborném jídle kdosi neviditelný vstoupil do síně a zpíval a někdo jiný ho doprovázel na loutnu, ale ani tu nebylo vidět. Pak jí dolehl k uším zpěv mnoha sladěných hlasů; bylo zřejmé, že to je pěvecký sbor, i když nebylo vidět ani človíčka.

Když všechny tyto zábavy skončily a večer zval k spánku, šla si Psýché lehnout.

Už byla hluboká noc, když ji probudil jakýsi tichý zvuk. Protože byla tak sama, dostala strach o své panenství, bázlivě se chvěla a trnula hrůzou především proto, že nevěděla, oč jde. A už tu byl neznámý manžel, vstoupil do lože, učinil Psýchu svou manželkou a před rozedněním zas rychle odešel. Okamžitě byly uvnitř hlasy, které čekaly před ložnicí připravené k službě, a poskytly ošetření mladé ženě zbavené panenství.