Verše o víně

Ukázka z knihy

VERŠE Z ANTIKY

Při víně
Ty tu, příteli, spíš, a zatím sám pohár tě volá!
Probuď se, nemysli na smrt, na onen osudný zmar!
Neváhej, Diodóre, a hltavě vrhni se na číš,
stále jen čisté pij, až se ti roztřese krok.
Dlouhý, předlouhý čas pak pít už nebudem. Pospěš,
pospěš, již rozumný věk dere sa na naši skráň.

Žertovný epigram
Jedno písmeno v jméně, můj Opiane, máš navíc –
první, kdybys je škrt, příjmení správné bys měl.

OHLASY STŘEDOVĚKU

Varuj se opice!
Takto si počíná,
kdo je zdolán od vína:
tenhle zpívá, ten zas úpí,
boha vzývá, ten ho tupí;
ten je mírný, žije svorně,
ten se ke všem chová vzdorně;
jeden tančí, veselí se,
jiný v řečech předhání se;
toho slyšet mezi všemi,
ten je zas jak ryba němý;
ten jak mudrc disputuje,
ten se městem potuluje;
tenhle lásce propad cele,
jiný jde radš do postele;
jeden dáví, druhý žere –
opice jsou vskutku steré.

Z HUMANISTICKÉ POEZIE

Mnichovský rukopis z 15. století
Když prvně napiji se, hned hrdlo vyčistí se,
při druhém ale pití vše v radosti se třpytí;
mám štěstí ještě více, když piji do třetice.
Jak vypiji už čtyři, bujnost se v hrudi šíří.
Když pátou piji pintu, bloudím jak v labyrintu.
Po šesté potom loku jistotu nemám v oku;
po sedmém dále vínu mám v hlavě jako v mlýnu.
Pak ještě osmá číše a již se vznáším výše.
Devátá k zdraví není, je spíše na umření.
Konečně při deseti vše musím vyzvraceti.