Baset > Edice > Antická knihovna > Satiry > Ukázka z knihy

Satiry

Ukázka z knihy

KNIHA PRVNÍ
Satira druhá o mužských výstřednostech a přetvářce

Na kraj světa bych šel a za mořské ledové pláně prchl, když na strunu mravů si osmělí troufale sáhnout lidé, již ctnostně se tváří, ač žijí v orgiích pustých!

Vzdělaní především nejsou, i kdyby snad sádrový portrét Chrýsippův stál u nich všude. V tom spočívá vtělená moudrost:

Aristotelův věrný portrét či Pittakův koupit, několik Kleanthů původní práce si vystavit v domě! Na vznějšek nelze nic dát: jeť zhýralců přísného vzhledu v kdekteré ulici plno! Jdeš neřest kárat, ač sám jsi úchylný Sókratovec, jenž prvenství dobyl si zadkem! Na pažích štětiny tuhé i ostatní zarostlé údy svědčí o duchu přísném; avšak v zadnici nápadně hladké hnisavé vředy jim ranhojič řeže a směje se tomu...
Hovoří nadmíru málo a mlčí vášnivě rádi, vlas mají kratší než brvy. Je Peribomius proto lepší a přímější člověk: neb dává-li výrazem tváře, chůzí už najevo neřest, lze přičíst vše osudu na vrub. Upřímnost probouzí soucit a konečně extáze sama omlouvá touhu. Jsou horší, kdo útočí herkulskou řečí na tohle všechno a potom, když o ctnosti skončili proslov, začnou hýžděmi mrskat...

"Proč ctil bych tě, zkažený Sexte," nectný Varillus praví, "oč mohu být horší než ty jsi?" – Černému bílý se směj a rovný zkřiveným nohám!

Kdo by však prominul Grakchkům, když počnou si na vzpoury stýskat? Kdo by radš nestrhl v původní chaos zem, moře i nebe, není-li Milonu vrah a Verrovi po chuti zloděj, stíhá-li Clodius záletné hejsky a Cethega opět Catilina, a na Sullu horlí, kdo jeho jsou žáky!

Příklad z nedávné doby: sám svůdce tragicky vinný troufal si zákony křísit tak málo příjemné chuti – mohly by nahnati strachu i božské Venuši s Martem! –, přitom však Julii prostředky cpal, když s útěžkem byla, plod jí z života vyhnal, jenž podobou zradil by strýce. Nemají právo i pravdu, když smějí se zdánlivým Scaurům stvoření neřestiplná a kousavě splácejí výtky?