O starobylosti Židů / Můj život

Ukázka z knihy

O starobylosti Židů

XXIII
Myslím, že mohu doložit i to, že někteří historici opoměli zmínit se o našem národu nikoli z neznalosti, ale ze závisti nebo z jiného nesmyslného důvodu. Hieronymos, který napsal dějiny Alexandrových nástupců, byl současníkem Hekataiovým a přítelem krále Antigona a byl pověřen správou Sýrie.

Ale zatímco Hekataios napsal o nás dokonce knihu, Hieronymos se o nás ve svém historickém díle vůbec nezmínil, ačkoli žil téměř v naší zemi. Natolik se lišily záměry těchto mužů! Jeden z nich se domníval, že jsme hodni závažné zmínky, druhému zatemnila zrak jakási vášeň, která nepřála pravdě.

Ale jako důkaz naší starobylosti stačí uvedené egyptské, chaldejské a foinické kroniky, k nimž přistupuje i řada řeckých historiků. Kromě těch, které jsem už uvedl, je tu ještě Theofilos, Theodotos, Mnaseas, Aristofanés, Hermogenés, Euhémeros, Kónón, Zópyrión a možná ještě mnozí další – všechny knihy se mi nedostaly do rukou – o nás nepsali jen tak mimochodem.

Mnozí z uvedených historiků se možná mýlili, když psali o našem původu, protože nečetli naše svaté knihy, ale všichni dosvědčili naši starobylost a ta je předmětem našeho výkladu.

Démétrios Falérský, Filón Starší a Eupolemos se neodchýlili příliš od pravdy. Je třeba je omluvit, nemohli totiž sledovat naše knihy se vší přesností.

...A tak velká byla vůči mně příchylnost lidu galilejského a jeho důvěra, že nezaplakali tolik nad pohromami, ač jejich města byla mocí dobyta a ženy a děti prodány do otroctví, jako měli na mysli mou záchranu. Když to viděl Jan, jala ho závist a napsal mi žádost, abych mu dovolil přijít a použít pro léčbu jeho těla horkých zřídel v Tiberiadě. A já, protože jsem toho zločince neměl v podezření z žádných piklů proti mé osobě, jsem proti tomu nic nenamítal. Ba ještě jsem napsal jmenovitě těm, kteří byli mnou pověřeni správou Tiberiady, aby Janovi a těm, kteří s ním přijdou, zaopatřili ubytování a poskytli mu hojnost všech potravin. Meškal jsem v té době v galilejské vesnici, jež se nazývá Kaná. Když Jan přišel do obce Tiberiadských, přemlouval je, aby mi porušili věrnost a přidali se k němu. A mnozí jeho výzvu radostně přijali, protože lidé vždycky touží po převratu, od pžirozenosti jsou náchylní ke změnám a radují se z rozbroje...