O Kýrově vychování

Ukázka z knihy

KNIHA PRVNÍ

1. Kdo chce vládnout lidem, musí vycházet z poznání jejich povahy a potřeb. Příkladem člověka, který to dokázal, je perský král Kýros.

Napadla mě jednou myšlenka, v kolika demokratických státech došlo k převratu přičiněním lidí, kteří chtěli žít raději v jiném státním zřízení než demokratickém, kolik monarchií a oligarchií bylo národy svrženo a že z těch, kdo se pokusili vládnout jako tyrani, byli někteří brzy odstraněni, kdežto jiní, jimž se podařilo udržet se u moci třeba jen krátký čas, byli obdivováni jako moudří a šťastní lidé. I v soukromých domech jsem si častokrát všiml, že jedni měli větší počet otroků, jiní jich měli docela málo, a přesto ani ten malý počet nedokázali udržet v poslušnosti. Uvědomil jsem si také, že pastýři skotu a koní jsou vlastně vládci svých stád a že všichni, jimž se říká pastýři, by měli být právem považováni za vladaře zvířat, nad nimiž dozírají. Měl jsem dojem, jako bych u všech těchto stád viděl větší chuť poslouchat své vládce. Vždyť stáda jdou tam, kam je jejich pastýři vedou, pasou se na místech, kam je zaženou, a vyhýbají se místům, z nichž je odhánějí. A výnos, který z nich plyne, nechávají své pastýře užívat zcela podle libosti. Také jsem ještě nikdy neslyšel, že by se nějaké stádo vzbouřilo proti svému pastýři s úmyslem odepřít mu poslušnost nebo mu nedovolit užívání toho, co na nich přirostlo, naopak stáda se chovají s větším nepřátelstvím k cizím než k těm, kteří jim poroučejí a z nich těží. Naproti tomu lidé se nespolčují proti nikomu jinému raději než proti tomu, u koho zpozorují úmysl, aby je ovládl.

Když jsem si to rozvážil, usoudil jsem, že pro člověka, přihlédneme-li k jeho přirozenosti, je lehčí vládnout všem ostatním živým tvorům než lidem. Pak jsem si ale vzpomněl na Peršana Kýra, který si zjednal poslušnost tak velkého množství lidí, měst a národů, a to mě donutilo změnit svůj názor a uvěřit, že vládnout lidem není nic nemožného, ba ani těžkého, jen když to někdo umí vzít obratně do ruky.

O Kýrovi například víme, že mu byli ochotně poddáni lidé vzdálení od něho mnoho dní, ba měsíců cesty, lidé, kteří ho nikdy nespatřili a dobře věděli, že ho nikdy nespatří, a stejně ho chtěli poslouchat. Kýros se ovšem velice lišil od všech ostatních králů, ať už zdědili vládu po otci, nebo si ji získali sami. Jistě skythský král není schopen ovládnout žádný jiný národ, přestože Skythů je obrovské množství, a musí být rád, udrží-li si vládu nad vlastním národem, a stejně tak thrácký král nad Thráky a illyrský nad Illyry, a jak často slýchám, i jiné národy, aspoň v Evropě, ještě nyní jsou samostatné a nezávislé. Kýros zastihl právě tak samostatné národy v Asii, vypravil se s malou armádou proti nim a stal se vládcem Médů a Hyrkaniů, kteří se k němu přidali dobrovolně, podmanil si Syry, Asyřany, Araby, Kappadoky, obojí Frygy, Lýdy, Káry, Foiníčany, Babylóńany, ovládl Baktřany, Indy a Kiliky stejně tak jako Saky, Páflagonce, Magadidy a přečetné jiné národy, které lze stěží jen vyjmenovat, stal se pánem i maloasijských Řeků, a když sestoupil k moři, i Kypřanů a Egypťanů.

Vládl tedy nad těmito národy, třebaže neměli ani s ním, ani mezi sebou společnou řeč, a rozšířit říši po tak rozlehlých uzemí mu umožnil jednak strach, který z něho měli a který způsoboval, že byli všichni jako ochromeni a nikdo se nepokusil proti němu něco podniknout, jednak to, že dokázal ve všech probudit takovou touhu, aby se mu zavděčili, že se chtěli stále řídit jeho vůlí. Získal si tolik národů, že jen projít jimi by nebylo lehké, ať už by někdo vyšel z královského paláce na východ, na západ, na sever nebo na jih. Já považuji tohoto člověka za hodného obdivu a snažil jsem se vyzkoumat, jak ho jeho původ, přirozené sklony a výchova uzpůsobily k vládě nad lidmi. Vše, co jsem o něm zjistil a co si myslím, že o něm vím, to se teď pokusím vyložit.