O duševním klidu

Ukázka z knihy

O KRÁTKOSTI ŽIVOTA

Chceš tedy vědět, jak krátkou dobu lidé žijí? Podívej se, jak touží žít dlouho. Sešlí starci žebrají ve svých motlitbách, aby jim bylo přidáno několik málo let. Předstírají, že jsou mladší. Lichotí si lží a tak rádi se klamou, jako by tím současně mohli ošálit osud. Jakmile jim však nějaká slabost připomene, že jsou smrtelní, umírají s hrůzou, jako by neodcházeli ze života, ale byli z něho odvlékáni. Volají, že byli hloupí, takže nežili, a že budou žít nečinně, jestliže z té nemoci vyváznou; v té chvíli myslí na to, jak zbytečně si opatřovali něco, co neužijí, jak marná byla všechna jejich námaha.

Naproti tomu jak by neměl být život dost dlouhý pro ty, kteří jej tráví daleko od jakékoli zbytečné činnosti? Nic z něho není věnováno někomu jinému, nic rozházeno na všechny strany, nic není vydáno napospas Štěstěně, nic nehyne nedbalostí, nic není promrháno rozmařilostí, nic není přebytečné: celý život, abych tak řekl, vynáší úroky. A tak byť byl sebekratší, je víc než postačující, a proto ať přijde poslední den kdykoli, mudrc se nebude rozpakovat jít k smrti pevným krokem.



O LASKAVOSTI

Aby nás náhodou někdy neoklamalo nádherné jméno laskavosti a nezavedlo nás k opačnému extrému, podívejme se, co je to laskavost, jaká je, jaké má hranice.

Laskavost je uměřenost ducha, když má člověk pravomoc trestat, nebo je to mírnost výše postaveného vůči níže postavenému při stanovení trestu. Je bezpečnější předložit více definicí z obavy, že jedna jediná nestačí obsáhnout vše a že bude, abych tak řekl, odmítnuta z formálních důvodů. Proto lze také říci, že je to sklon duše k mírnosti při trestání.

Jiná definice se setká s námitkami, třebaže se nejvíc blíží pravdě, když totiž řekneme, že laskavost je umírněnost slevující něco ze zaslouženého a patřičného trestu. Ozvou se protesty, že žádná cnost nikomu nic nedělá v menší míře, než je povinná. A přece všichni rozumí pod slovem laskavost zastavení před trestem, který by bylo možno zaslouženě stanovit.