Listy přátelům I

Ukázka z knihy

31. Titu Pomponiu Attikovi, do Říma (Att. II. 13)
Formie, asi 24. dubna 59

To je hamba! Dopis, který jsem ti poslal hned ze Tří Krčem jako odpověď na tvé najlahodnější dopisy, ti nikdo neodevzdal! Musím ti říct, že vak, do kterého jsem dopis vložil, odnesli do mého domu v Římě téhož dne, kdy jsem ho odeslal, a pak ho přinesli nazpět ke mně do formijské villy. Tak ti ten dopis znovu posílám, abys viděl, jak mi tvé dopisy byly tehdy milé.

Píšeš, že v Římě je ticho – ani mě to nepřekvapuje. Ale, u všech všudy, na venkově se nemlčí, už ani ta pole nemohou snést vaši královládu. Jestli přijdeš do toho Télepylu Laistrygonů (mluvím o Formiích), jakou tu najdeš bouři odporu, jaký hněv lidí. A jak nenávidí našeho Velikého přítele! Jeho přízvisko už je loňský sníh, stejně jako Crassovo přízvisko Bohatý. Můžeš mi věřit – dosud jsem nenašel nikoho, kdo by to nesl tak lehce jako já. proto dej na mne a věnujme se filozofování. Mohu ti přísahat, že tomu se nic nemůže vyrovnat.

Máš-li už dopis pro Sikyonské, pospěš do Formií. Já odtud zamýšlím vyrazit 6. května.

171. Publiu Siliovi, do provincie Bithýnie (Fam. XIII, 61)
Kilikie, konec r. 51 (?)

Marcus Cicero zdraví proprétora Publia Silia

Myslím, že víš, že jsem byl v úzkých přátelských vztazích s Titem Pinniem; on sám to ostatně dosvědčil svou závětí, když mne ustanovil jak poručníkem, tak i druhým dědicem. Jeho synovi, neobyčejně snaživému, vzdělanému a skromnému, dluží Nikájští velké peníze, kolem 8 000 000 sesterciů, a – jak se dovídám – chtějí zaplatit především jemu. Velmi se mi zavděčíš (protože nejen ostatní poručníci, kteří vědí, jak vysoce si mne vážíš, ale i sám chlapec je přesvědčen, že kvůli mně uděláš všechno), když se přičiníš, pokud ti to dovolí tvé zásady a tvá důstojnost, aby Pinniovi bylo co nejdříve splaceno co nejvíc peněz z dluhu Nikájských.