Dobrodružství lásky: Řecký román I.

Ukázka z knihy

Vyprávění o Anthei a Habrokomovi

...V Efesu se právě slavil místní svátek Artemidy a z města se ubíralo procesí k její svatyni vzdálené sedm stadií. V něm musely jít všechny efeské dívky ozdobené tím nejlepším, co měly, i mladíci stejného věku jako Habrokomés. Tomu bylo tenkrát asi šestnáct let, patřil už mezi eféby a v slavnostním průvodu kráčel v první řadě.

K této podívané se sešel velký dav diváků domácích i cizích, neboť bylo zvykem vyhledávat při tomto svátku dívkám ženichy a jinochům nevěsty. Procesí postupovalo seřazené podle určitého pořádku. V čele byly neseny posvátné předměty, pochodně, košíky, kadidelnice, potom šli koně, psi a lidé s nářadím k lovu i k válce, ale většinou pro potřebu míru. Pak šly dívky, každá byla ozdobena tak, jak by se krášlila pro svého milého. V čele průvodu dívek kráčela Antheia, dcera Efesanů Megaméda a Euhippy. Antheina krása vyvolávala obdiv a daleko překonávala všechny ostatní dívky. Bylo jí čtrnáct let, její tělo rozkvétalo do krásy a vše, co měla na sobě, ještě zvyšovalo její půvab. Plavé vlasy, zčásti spletené, většinou ale rozpuštěné, byly rozevláté větrem, živé oči byly zářivé, jak se sluší na dívku, ale současně schopné zjednat vážnost její ctnosti. Jejím oděvem byl přepásaný nachový chitón, sahající ke kolenům a zakrývající paže, a přes něj přehozená jelení kůže. Na zádech jí visel toulec, nesla luk a oštěpy a provázeli ji psi.

Efesané se jí často klaněli jako Artemidě, když ji viděli v posvátném okrsku. I tentokrát dav hlasitě vykřikl, když ji spatřil, avšak nevolali všichni totéž. Jedni s úžasem tvrdili, že je to bohyně sama, druzí, že ji bohyně stvořila, ale všichni se modlili, vrhali se před ní na kolena a blahopřáli jejím rodičům. Všichni diváci svorně volali: „Jak krásná je Antheia!” dokud přecházel průvod dívek, nikdo nebyl schopen říkat něco jiného než „Antheia”.

Avšak třebaže pohled na dívky byl krásný, přesto jakmile se objevil Habrokomés spolu s ostatními jinochy, všichni na dívky zapomněli, obrátili svůj zrak na něho a užaslí nad tou podívanou volali: „Jak krásný je Habrokomés! Nikdo není takový jako on! Vždyť to je obraz krásného boha!”

A někteří k tomu dodávali: „To by bylo manželství, kdyby se Habrokomés a Antheia vzali!”

A to byl první Erótův úskok. Brzy oba uslyšeli o proslulosti toho druhého, Antheia zatoužila spatřit Habrokoma a Habrokomés, jemuž byla do té doby láska lhostejná, chtěl poznat Antheiu...